Platební karta je již dnes v civilizovaném světě nezbytnou součástí každého člověka. Předchůdkyní platební plastové karty byla karta papírová, kterou na trh přivedla americká letecká společnost Western Union Telegraph Company na začátku minulého století. Jejím úkolem bylo jen obchodníkovi předložit podpis, který byl na kartě a poté se podepsat na jeho účet. Zjednodušovalo to tenkrát jedinou bezhotovostní platbu, kterou byl šek.
Vývoj platební karty trval celé jedno století, než se vypracovala do dnešní podoby samozřejmě paralelně v návaznosti na vývoj IT systémů. Názory na výhody a nevýhody platební karty jsou rozporuplné. Jedni říkají, že lidem usnadňují život, druzí se obávají čím dál menší možnosti platit hotově a cítí větší závislost na systému, kde jako ohrožení vidí velkou ztrátu osobní svobody. Každopádně i tento momentální lidský „vývoj“ můžeme-li to takto nazvat, je prakticky nezastavitelný a co nám tato technologická doba přinese, je velkou neznámou.
I kdybychom se však někdy vrátili k hotovostním platbám, je docela možné, že platební karty po sobě zanechají své mladší sestřičky, kterými jsou věrnostní karty, protože jak se dennodenně přesvědčujeme, tento velkolepý marketingový nástroj si oblíbili jak korporátní obři, tak i ti nejmenší obchodníci a výrobci, kterých jak se zdá přibývá a kteří přinášejí našemu tržnímu prostředí čerstvý vánek s jejich kvalitními a lokálními produkty pro spotřebitele.
Platební karta zpočátku identifikovala svého držitele pomocí magnetické pásky, kterou následně nahradil kontaktní čip (čipová karta) a ten pak nahradila bezkontaktní karta (obsahující čip s anténou), kterou používáme dodnes. Zatím méně užívanou formou placení je platební karta v telefonní aplikaci. Tomu se z důvodu bezpečnosti stále ještě mnozí lidé vyhýbají.